Livestream Shop Reklamní partneři a inzerenti

Cao de Pressa Canario

Cao de Pressa Canario

POUŽITÍ: Hlídací pes používaný pro ochranu dobytka.

FCI-KLASIFIKACE: Skupina 2: Pinčové a knírači, molosská plemena, švýcarští salašničtí psi
Sekce 2.1 molosská plemena, dogovití psi.
Bez pracovní zkoušky

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: pes molossoidního typu, pocházející z Tenerife a oblasti Gran Canaria (Kanárské ostrovy). Je pokládán za výsledek křížení mezi “majonero”, původním prehispánským psem těchto ostrovů, a dalšími molossy Kanárských ostrovů. Toto křížení dalo vzniknout etnické skupině psů typu mastif střední velikosti, žíhaný nebo plavý s bílými znaky, se specifickou molossoidní stavbou a přesto mrštný a silný s výrazným temperamentem, věrný, robustní a plný života. Během 16. a 17. století počet těchto psů značně narostl a četné zmínky v historických textech z doby před dobytím ostrovů, především v “Cedularios del Cabildo” (obecní sčítací registry) dokazují jejich využití jako hlídací psi a ochránci dobytka.


CELKOVÝ VZHLED: středně velký molossoidní pes rovného a pravoúhlého profilu s černou maskou. Robustní a vyvážených proporcí.

DŮLEŽITÉ PROPORCE: tělo je delší, než je kohoutková výška – tento znak je markantnější u fen.

Poměr čenichové partie lebky je 60-40%. Šířka lebky je 3/5 z celkové délky hlavy.
Vzdálenost od lokte k zemi by měla být 50% z kohoutkové výšky u psů a o něco méně u fen.


CHOVÁNÍ/TEMPERAMENT: klidný vzhled, pozorný výraz. Obzvláště přizpůsobený ke střežení a tradičně užívaný k nahánění dobytka. Vyrovnaný temperament a velmi sebevědomý. Tlumený a hluboký štěkot. Poslušný a poddajný ke členům rodiny, velmi odevzdaný svému pánu, ale může být podezíravý k cizím. Sebejistý, ušlechtilý a trochu odměřený. Když je ve střehu, má pevný a ostražitý postoj (přístup).

FCI-Standard N° 346

DOGO CANARIO

TRANSLATION: Brígida Nestler. Technical Supervision: Mr. Miguel Ángel Martínez /Original version: (ES)

PŘEKLAD: Kateřina Samková. 14.11.2011
/Original version: (ENG)





















ZEMĚ PŮVODU: ŠPANĚLSKO.

DATUM PUBLIKACE OFICIÁLNĚ PLATNÉHO STANDARDU: 04.07.2011.

POUŽITÍ: Hlídací pes používaný pro ochranu dobytka.

FCI-KLASIFIKACE: Skupina 2: Pinčové a knírači, molosská plemena, švýcarští salašničtí psi
Sekce 2.1 molosská plemena, dogovití psi.
Bez pracovní zkoušky

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: pes molossoidního typu, pocházející z Tenerife a oblasti Gran Canaria (Kanárské ostrovy). Je pokládán za výsledek křížení mezi “majonero”, původním prehispánským psem těchto ostrovů, a dalšími molossy Kanárských ostrovů. Toto křížení dalo vzniknout etnické skupině psů typu mastif střední velikosti, žíhaný nebo plavý s bílými znaky, se specifickou molossoidní stavbou a přesto mrštný a silný s výrazným temperamentem, věrný, robustní a plný života. Během 16. a 17. století počet těchto psů značně narostl a četné zmínky v historických textech z doby před dobytím ostrovů, především v “Cedularios del Cabildo” (obecní sčítací registry) dokazují jejich využití jako hlídací psi a ochránci dobytka.


CELKOVÝ VZHLED: středně velký molossoidní pes rovného a pravoúhlého profilu s černou maskou. Robustní a vyvážených proporcí.

DŮLEŽITÉ PROPORCE: tělo je delší, než je kohoutková výška – tento znak je markantnější u fen.

Poměr čenichové partie lebky je 60-40%. Šířka lebky je 3/5 z celkové délky hlavy.
Vzdálenost od lokte k zemi by měla být 50% z kohoutkové výšky u psů a o něco méně u fen.


CHOVÁNÍ/TEMPERAMENT: klidný vzhled, pozorný výraz. Obzvláště přizpůsobený ke střežení a tradičně užívaný k nahánění dobytka. Vyrovnaný temperament a velmi sebevědomý. Tlumený a hluboký štěkot. Poslušný a poddajný ke členům rodiny, velmi odevzdaný svému pánu, ale může být podezíravý k cizím. Sebejistý, ušlechtilý a trochu odměřený. Když je ve střehu, má pevný a ostražitý postoj (přístup).


HLAVA: mohutná, brachycephalického typu (= krátká mozkovna) kompaktního vzhledu, krytá silnou kůží. Má tvar lehce prodloužené krychle. Linie mozkovny a čenichu jsou paralelní nebo lehce sbíhavé (konvergující).


MOZKOVNA:
LEBKA: mírně klenutá (konvexní) v příčném i podélném směru. Čelní kost je plochá. Šířka je téměř identická s délkou. Výrazný jařmový oblouk, s dobře vyvinutými tvářovými a žvýkacími svaly ale ne vyčnívající, kryté volnou kůží. Týlní hrbol je jen lehce naznačen.
STOP: stop je výrazný ale ne strmý či přehnaný. Střední rýha mezi nadočnicovými oblouky je dobře definována a zaujímá okolo dvou třetin lebky.


OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nosní houba: široká, silně černě pigmentovaná. V jedné linii s hřbetem nosu. Nosní dírky jsou velké, aby umožnily dýchání.
Tlama: kratší než mozkovna, normálně tvoří okolo 40% z celkové délky hlavy. Šířka odpovídá 2/3 lebky. Má velmi širokou základnu a lehce se zužuje směrem k nosní houbě. Hřbet nosu je plochý a rovný, bez náznaku střechy.


Pysky: horní pysk je svěšený, i když ne příliš. Při pohledu zepředu se horní a dolní pysky setkávají a tvoří obrácené V. Pysky mohou být mírně odlišné. Vnitřní strana je tmavě pigmentována.

Čelisti/Zuby: nůžkový skus nebo mírný předkus, max. 2mm. Klešťový skus je přípustný ale nežádoucí, kvůli způsobované zubní erozi. Špičáky jsou široce posazeny. Zuby jsou velké a pevně usazené. Velké stoličky, malé řezáky a dobře vyvinuté špičáky.

Oči: mírně oválného tvaru, střední až velké. Posazené daleko od sebe, ani zapadlé ani vystupující. Oční víčka jsou černá a pevně přiléhající, nikdy ne povislá. Barva je od tmavé po střední hnědou, v závislosti na barvě srsti. Nikdy by neměla být světlá.

Uši: střední velikosti, široce nasazené s krátkou, jemnou srstí. Volně spadají po stranách hlavy. Pokud jsou složené, pak do tvaru růže. Uši jsou nasazené mírně nad linií očí. Uši nasazené příliš vysoko a blízko u sebe jsou považovány za neobvyklé. V zemích, kde je dovoleno kupírování, musí být vztyčené.


KRK: kratší než je délka hlavy. Kůže na spodní straně je volná, tvoří mírný lalok. Krk je mohutný a rovný, má tendenci být válcovitý a svalnatý.


TĚLO: dlouhé, široké a hluboké.
Horní linie: rovná, bez deformací a držena dobře vyvinutými ale stěží viditelnými svaly. Mírně stoupá od kohoutku k zádi. Výška zádi je o 1 – 2 cm větší než kohoutková výška.
Záď: střední délky, široká a oblá. Nemá být dlouhá, aby neomezovala v pohybu. Záď je u fen obvykle širší.
Hrudník: má velkou kapacitu a dobře vyvinuté hrudní svaly. Při pohledu jak zepředu tak z boku je hluboký, sahá nejméně k loktům. Obvod hrudníku se obvykle rovná kohoutkové výšce + 45%. Hrudní koš je dobře klenutý.
Spodní linie a břicho: mírně vtažené, nikdy ne vystupující. Slabiny jen mírně naznačené.

OCAS: široký u kořene, zužující se ke špičce. Sahá k hleznu, ale nepřesahuje. Středně vysoko nasazen. V akci nesen jako šavle, ale bez stáčení nebo naklánění směrem k hřbetu. V klidu visí rovně s mírně zahnutou špičkou.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY:
Plece: dobře uloženy dozadu.
Nadloktí: dobře úhlené, šikmé
Předloktí: dobře vyvážené, rovné. Silné kosti a dobře osvalené.
Lokty: nesmí být ani příliš blízko žebrům ani vyčnívat
Metacarpus (nadprstí): velmi pevné a mírně svažující se
Tlapa: kočičí tlapy s oblými prsty, které nejsou příliš uzavřené. Velmi vyvinuté a černé polštářky. Drápy jsou tmavé, bílé drápy jsou nežádoucí, ačkoliv se mohou objevit ve spojitosti s barvou srsti.

PÁNEVNÍ KONČETINY:
Celkový pohled: při pohledu zezadu jsou silné a rovnoběžné, bez vychýlení.
Stehno: dlouhé a dobře nasvalené
Koleno: zaúhlení není příliš výrazné, ale nesmí být nedostatečné
Hlezno: vždy nízko postavené
Zadní tlapy: o něco delší než přední tlapy, jinak identické

CHOD/POBYB: v pohybu je Kanárská doga mrštná a pružná, pohyb je velmi prostorný, krok dlouhý. Ocas je nesen nízko a hlava nesena jen trochu nad úrovní hřbetu. V pozoru je hlava i ocas nesena vysoko.

KŮŽE: silná a pružná. Více volná na krku a kolem něj. Ve střehu tvoří kůže na hlavě symetrické záhyby, které se vějířovitě rozvinují od mezioční rýhy.

SRST

Osrstění: krátké, hrubé, dobře přiléhající bez podsady (může se objevit na krku a zadní straně stehen) Spíše drsné na dotek. Velmi krátké a jemné na uších, trochu delší na kohoutku a na zadní straně stehen.
Barva: všechny odstíny žíhané, od teplé tmavě hnědé po světle šedou nebo plavou. Všechny odstíny plavé až po pískovou. Bílé znaky jsou přípustné na hrudi, na krku nebo hrdle, předních tlapách a prstech zadních tlap, ale tyto by měly být minimální. Maska vždy černá a nepřesahuje úroveň očí.

VÝŠKA A VÁHA:
Kohoutková výška : psi : 60 - 66 cm.
feny: 56 - 62 cm.
U velmi typických jedinců je přijatelná tolerance 2 cm nad i pod tyto limity.

Váha:
Minimum: psi: 50 kg.
feny: 40 kg.
Maximum: psi: 65 kg.
feny: 55 kg.

VADY:
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se považuje za vadu a hodnocení její závažnosti by mělo být v přesném poměru ke stupni odchylky a jejímu vlivu na zdraví a kondici psa
• Klešťový skus


VÁŽNÉ VADY:
• Vada je považována za vážnou, pokud ovlivňuje výraz a limituje typ psa
• Nesprávné proporce hlavy
• Extrémně sbíhavé linie mozkovny a čenichové partie (příliš vyznačený stop)
• Bedra a kohoutek stejné výšky
• Nekorektní postavení končetin
• Kvadratická stavba
• Trojúhelníková hlava, úzká (nemá tvar krychle)
• Tenký, zakroucený nebo deformovaný ocas. Vysoko nasazený
• Pronesený nebo klenutý hřbet.
• Světlé (žluté oči), velmi blízko u sebe nebo šikmo, zapadlé nebo vystupující
• Přílišný předkus
• Nedostatečná maska
• Chybějící zuby (s výjimkou P1).

DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY:
• Agresivní nebo přehnaně plachý pes
• Jakýkoliv pes jasně vykazující fyzické nebo povahové abnormality by měl být diskvalifikován
• Zcela depigmentovaná nosní houba
• Nepřijatelné bílé znaky
• Podkus.
• Záď níže než kohoutek. Klesající horní linie
• Modré oči nebo nestejná barva
• Kupírovaný ocas.

Pozn.: psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, zcela sestouplá v šourku.

Poslední úpravy zvýrazněny tučně.